Miluj mě takový, jaký jsi

Znám tvou úzkost, tvoje boje,
trápení tvojí duše a slabost tvého těla.
Znám tvou zbabělost a tvoje hříchy.
A přesto ti říkám –

„Dej mi svoje srdce, miluj mě takový jaký jsi“.

 Jestli čekáš, až se staneš andělem,
abys ses odevzdal lásce, nikdy mě nebudeš milovat.
Ikdyž jsi zbabělý v plnění poviností,
a v naplňování ctností
a ikdyž často padáš zpátky do hříchů,

kterých se nechceš dopustit,
nepřipustím, abys mě nemiloval –

miluj mě jaký jsi!

V jakémkoli momentu a situaci se nacházíš,
jestli v horlivosti nebo skleslosti, věrnosti nebo nevěrnosti,
miluj mě jaký jsi – chci lásku tvého ubohého srdce.

Protože jestli budeš vyčkávat, až budeš dokonalý,
nikdy mě nebudeš milovat!

Protože jestli si to přeji, nemohu odít serafa zrnkem písku,
zařícího čistotou, vznešeností a láskou?
Nejsem snad Všemohoucí?
A jestli mě to těší, nemohu zanechat úžasné bytosti v nebi,
abych upřednostnil chudou lásku tvého srdce –
- nejsem snad pánem své lásky?

Dítě moje, dovol mi, abych tě miloval,
chci tvoje srdce.
Ve správný čas tě určitě proměním,

ale dnes tě miluju takového jaký jsi
a přeji si, abys mě miloval takový jaký jsi.
Chci, aby tvoje láska vyrůstala ze tvé bídy!
Miluji tvoje slabá místa.

Miluji lásku chudých a ubohých
a jak rád bych slyšel jejich křik bez konce: „Ježíši, miluji tě!“
Nechci nic než píseň tvého srdce,
nepotřebuju tvé vědomosti a schopnosti.

Jen jedno je podstatné:
Vidět tě dělat všechno s láskou!
Netoužím po tvých ctnostech.
Ikdyž jsem ti nějaké dal –
- jsi moc slabý, abys dělal něco jiného než myslel na sebe.
Nicméně se tím nezaobírej.
Mohl jsem tě určit ke skvělejším věcem – ale ne –
- budeš neužitečný služebník
a dáš to málo, co máš,
protože jsem tě stvořil jenom, abys miloval.

Dnes stojím u brány tvého srdce jako žebrák –
- já, Král králů!
Klepu a čekám –
buď rychlý a otevři mi!
Nevymlouvej se na svou ubohost.
Jestli by sis opravdu uvědomil svou bídu, umřel bys bolestí.

Moje srdce by ranilo vidět tě o mě pochybovat.
Chci, abys projevil svou láskou ke mně i úplně zanedbatelným skutkem.
Spoléhám se na to, že mě potěšíš!
Netrap se tím, že nemáš žádné vlastní ctnosti, protože já ti dám svoje.

Musíš-li trpět, dám ti sílu.
Jestli mi dáš svou lásku, dám ti za to tolik,
že začneš chápat, co je láska, protože ona je víc než o čems kdy snil.
Ale nezapomeň – miluj mě jaký jsi!

Dal jsem ti mou Matku.
Tak nech všechno, ano, všechno
plynout skrz její ryzí srdce!
Cokoli se stane, nečekej až budeš svatý, aby ses zasvětil lásce:
protože tak mě nikdy milovat nebudeš –
- a teď běž a takhle vyrůstej!